Cesta k rybníkům vede přímo z centra Mukařova - od kostela Nanebevzetí Panny Marie se vydejte ulicí Dubová k lesu. MUKAŘOV Historie obec Mukařov je úzce spjata s osídlením zdejších hlubokých lesů. 👉Vojín Mukar a první písemné prameny Mukařov prý získal jméno po svém zakladateli, vojínovi Mukarovi. Ten patřil do družiny knížete Vladislava II. a v roce 1158 se vyznamenal při obléhání Milána. Za odměnu obdržel od krále výsluhu v tehdejším „Černém lese“, kde založil dvorec. Archeologické nálezy keramiky v okolí potvrzují osídlení na přelomu 12. a 13. století. V písemných pramenech se Mukařov poprvé objevuje v roce 1352. Už tehdy zde stál farní kostel, což svědčí o významu obce jako duchovního centra pro okolní vesnice (Srbín, Žernovka, Babice). 👉Hustitsví a Třicetiletá válka Během husitství byl Mukařov součástí strategického území mezi Prahou a církevními majetky na Sázavě, což vedlo k častým průchodům vojsk. Na konci Třicetileté války byl obec vypálena švédskými vojsky. Zkáza byla tak velká, že Mukařov zůstal na dlouhou dobu téměř liduprázdný a jen velmi pomalu se obnovoval. 👉Lichtenštejnové Po bitvě na Bílé hoře dostal černokostelecké panství (ke kterému Mukařov patřil) rod Lichtenštejnů. Ti obec drželi až do roku 1918. Právě Lichtenštejnové, konkrétně kníže Jan II. z Lichtenštejna, se nejvíce zasloužili o současnou dominantu obce – nový kostel. 👉Kostel Nanebevzetí Panny Marie Původní gotický kostel ze 14. století byl v 19. století již ve velmi špatném stavu. V letech 1890–1893 byl na jeho místě postaven současný novogotický kostel. Kostel je postaven z masivních kvádrů mukařovské žuly, která se těžila v místních lomech. Zachoval se zvon z roku 1573, který je dílem slavného zvonaře Brikcího z Cimperka 👉Rekreace ve 20. Století a rozvoj obce Ve 20. století se Mukařov stal, podobně jako sousední Struhařov a Jevany, oblíbeným místem pro letní byty. Blízkost lesů a rybníků lákala pražskou smetánku i umělce. V roce 1932 zde již fungovala řada živností: cihelna, mlýn, několik hostinců a obchodů. 👉Zaniklá ves Janovičky: V lese mezi Mukařovem a Babicemi leží pozůstatky středověké hrnčířské vesnice, která zanikla v 15. století. 👉Kamenictví a stopy lomů v krajině Těžba žuly v Mukařově a blízké Žernovce je to doslova „podpis“ vepsaný do tváře obce i mnoha pražských ulic. Největší rozmach těžby nastal v druhé polovině 19. století a trval až do první republiky. V okolí Mukařova, Žernovky a Louňovic fungovaly desítky menších i větších lomů. Velká část historických chodníků a silnic v Praze (tzv. „kočičí hlavy“) pochází právě z oblasti mezi Mukařovem a Říčany. Kámen byl použit při stavbě mostů, opěrných zdí podél Vltavy a na základech mnoha veřejných budov. S rozvojem železniční sítě se kámen používal na stavbu mostních pilířů a drážních objektů po celém tehdejším Rakousku-Uhersku. Nejviditelnějším důkazem kvality místní žuly je přímo kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mukařově Mnohé staré lomy jsou dnes zatopené a stala se z nich malebná zákoutí s průzračnou vodou. Na některé z nich narazíte přímo u silnic - např. z Mukařova do Svojetic.

Ten chlumecký zámek je za lesem Od roku 2012 už ale není. V kopcovité krajině po něm dnes nezbyla snad ani stopa. Zámeček Chlum stával kousek od silnice vedoucí z Mirošovic směrem na Dolní Lomnici. Malebné stavení s věžičkou obklopené loukami a rybníčky zaniklo jako mnoho jiných staveb prostě kvůli tomu, že je nikdo tak dlouho neudržoval, až spadly. Někdejší vesnice Chlum, která původně zámek obklopovala, patřila v polovině 18. století slavnému vojevůdci hraběti Radeckému. Ten ji prodal Václavu z Libštejna, který postavil malý barokní zámek. Poté se vystřídala řada majitelů. Až roku 1812 koupila zámek se statkem rodina Brzorádů. Otec Josef Jan byl advokát, syn stejného jména se stal poslancem zemského sněmu. Jediná dcera Eleonora povila s manželem c. k. poručíkem Rudolfem Kainzem sedm dětí. Nedaleký statek Vidovice, který také vlastnili, nechali manželé přestavět na zámek, dnes Berchtold. Příslušníci rodiny Brzorádovy měli hrobku v Mnichovicích na původním hřbitově, který stával v parku Pod lípami pod základní školou. Zámek Chlum pak měnil v průběhu první poloviny 20. století několikrát majitele. Po nástupu komunismu byl zámek provozovnou podniku VELAZ, který se zabýval chovem velkých zvířata, aby je zkoumal pro medicínské účely. Zámek byl v 90. letech prodán v dražbě soukromému zemědělci, který ho ale užíval neoprávněně, protože za něj vůbec nezaplatil. Pan Bauer nebyl navzdory svému jménu (německy sedlák) dobrý hospodář. I přes stížnosti obyvatel okolních vsí – viz článek, který vyšel v Reflexu v r. 2004 (odkaz níže) - byl zámek ponechán svému osudu a chátral. Nakonec poté, co budova vyhořela, byl v roce 2012 odstraněn. http://www.kunice.eu/tisk/farmazvirat.php?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTEAAR0cqR5r6Qc6nq3C01YltUHHvEpSq9KTcDYmkUrXofrl_iCbmXKGPEJsJ1Q_aem_Hks5QtLjoibzsRpTRpgDDg

Věděli jste, že dýmnivka patří do skupiny makovitých, tudíž vás při požití příjemně uklidní? Dali byste si k večeři jidášovo ucho? Nebo raději chleba s řeřišnicí? A proč nemá podbílek listy? Dýmnivka dutá. Název odkazuje na dutou cibulku. Je z čeledi makovitých, proto její květy vás příjemně utlumí. Plody připomínají maková zrnka a hojně je jedí mravenci. Trubicovitý květ je pro čmeláky, nikoli včely, které mají krátký sosák. Ale hmyz často proděravý květ výše a nektar prostě vysosá. Při detailním pohledu bývají v květech dírky. Podbílek šupinatý vyhlíží cizokrajně. To proto, že nemá listy. Jedná se o parazitní rostlinu, která parazituje na kořenech stromů, kterým bere živiny. Ohnivec. Pohádková houba Jidášovo ucho. Chutná houba, která roste na mrtvém dřevu bezu. Stačí osmažit. Medvědí česnek se stal oblíbenou bylinou naší jarní kuchyně. Řeřišnice luční. Výrazná chuť.Nejlepší na chlebu s máslem

Vycházka s Eliškou Kováříkovou z Výzkumného ústavu potravinářského. Tentokrát budeme objevovat rostliny, které zpetsří naše stravování a jsou k nalezení ve volné přírodě. Při procházce od Zittova mlýna do Kolodějí takových rostlin podél potoka roste až neuvěřitelně mnoho.

Dobrodružná procházka se spolkem Mnichovickou krajinou po myšlínském mokřadu. Pohádkově barevná krajina kvetoucích orsejí, dymnivek a sasanek.Vhodná je pevná obuv či holínky.

Už jste tam byli? U pramene, resp. u pramenů? On to totiž nikdy není jen jeden pramen silně vyvěrající z díry v zemi, ale spousta malých pramínků. Však to znáte ze Smetanovy Vltavy, jak nejprve ty pramínky jen tak tiše bublají, pak se spojují a nakonec teče mohutná symfonická řeka. V případě říčky Mnichovky se jedná o prameništní louky nacházející se těsně před Svojeticemi u cesty z Klokočné. Cedule s nápisem Pramen Mnichovky je umístěna u potůčku o něco níže už za silnicí, kam se dá při troše dobré vůle a dobrého oblečení prodrat lesem. Ale aspoň je to hledání dobrodružnější a radost o to větší. Okolní krajina, kterou potůček protéká, je zdravá a krásná. Potok se vine v přirozených zákrutech a občas tvoří tůňky. Vůkolem se rozkládá pohádkově vypadající les. „Kde jsou holiny, které jinde nahradily lesy v důsledku kůrovcové kalamity?“, ptáte se? Tady v okolí Klokočné díky panu Ferklovi, pokrokovému lesníku, který začal v místních lesích hospodařit přírodě blízkým způsobem už před třiceti lety, lesy náporu kůrovce odolaly. Roste tu krásný smíšený les, který má několik pater stromů podle věku, v němž se navíc stromy samy zmlazují (vidět je spousta malých semenáčků v podrostu). Lesníci vyberou k pokácení vždy několik jedinců v lokalitě, takže nevzniká měsíční krajina holin, na kterých se stejně kvůli osvitu sluncem malým stromkům nedaří. Petici za zachování registrovaného Významného krajinného prvku „Louky k Tehovským hranicím a V Jamách“, na kterých se nacházejí prameny Mnichovky, podpořilo v minulých dnech více než 800 občanů. Na základě toho odbor životního prostředí MěÚ Říčany požádal Agenturu životního prostředí o zpracování nezávislého posudku, na jehož základě bude rozhodnuto, zda bude zahájeno řízení o zrušení VKP s následným zastavěním louky, nebo nikoliv. Od vydání dosud platného územního plánu Svojetic (2013) došlo k extrémnímu nárůstu počtu obyvatel. Nárůst nových obyvatel činil v období mezi 2010 do 2022 neuvěřitelných 86.39 % (zdroj Český statistický úřad). Většina obcí, a to včetně Mnichovic, si dlouhodobě uvědomují, že takový enormní přírůst není dlouhodobě udržitelný, a to nejen z důvodů ochrany původní krajiny a přírody, ale také kvůli infrastruktuře a občanské vybavenosti (školy, školky, parkování atd.). Bohužel dotyčné louky jsou navíc plné melioračních trubek, které měly v 80. letch za úkol louky vysušit. Dnes si uvědomujeme, že tyto zásahy byly škodlivé a přinesly pokles biodiverzity, protože došlo k zničení či ustoupení významných a chráněných druhů rostlin, které k životu potřebují mokřadní klima. Lesem vede spousta okruhů – naučná stezka Klokočná, žlutá a zelená značka, cyklostezka. Takže výlet si můžete uzpůsobit dle svých sil a nadšení.

Na pastvách zelených. Myšlínské skoro horské plató. Pasoucí se stáda zvířat patřila k české krajině po staletí. Ovce, kozy, krávy pomáhají zvyšovat pestrost krajiny tak, aby byla bohatá na různé druhy rostlin, a zabraňují zarůstání luk keři a stromy. Pasoucí se zvířata narušují travní drn kopýtky a vytváří tak šanci pro konkurenčně slabé rostliny, které bez toho nezvládají odolávat náporu dominantních trav (např. orchideje, kosatce). Trusem, ve kterém jsou obsažena semena, se navíc šíří mnohé rostlinné druhy. Na trus je také vázána celá řada brouků, kteří jsou zase potravou pro některé ptáky. Pasení se stává prostředkem, jak obnovit porosty, které zdegenerovaly. Např. na území Prahy se nachází čtyři stáda ovcí, která jsou postupně přesunována z jedné chráněné lokality do druhé za účelem obnovení pestré krajiny. Krajina kolem Myšlína je starobylá a ovečky tento ráz krásně dotvářejí. Bé🐑

A co tahle? Je jedlá, nebo jedovatá? Výprava spolku Mnichovickou krajinou za jedlými rostlinami v divoké přírodě byla nejen velmi zábavná, ale i nadočekávání výživná. Eliška, naše průvodkyně, která o dobré stravě bádá ve Výzkumném ústavě potravinářském, nejprve pohovořila o nebezpečí, které číhá za samosběrem (viz varování níže), a poté jsme se už coby poučená skupina vydali podél Struhařovského potoka směrem do Kolodějí. Ve vlhkém prostředí potoční nivy bylo záhy objeveno mnoho jedlých rostlin, jejichž účinky a užití nám Eliška barvitě popsala. Košíčky (větší či menší dle předběžného očekávání) se začaly pěkně plnit. Vrcholem procházky bylo pozvání na Eliščinu zahradu, kde nám hostitelka předvedla odbornou kuchařskou šou, při které vyrobila bylinkové pomazánky a šeříkovo-pampeliškový tvaroh na sladko. „Správná výprava má být zakončena jídlem“, libovali si všichni. Těšíme se, že si tuhle výpravu zase někdy v budoucnu zopakujeme. Stručný přehled rostlin  Bršlice kozí noha – vypadá jako totální plevel, ale ozvláštní spousty pokrmů – přidává se do polévek, salátů, nádivek, pod maso…  Česnáček lékařský – používá se jako dochucovadlo, neboť chutná po česneku.  Potočnice lékařská – chutná jako rukola. Může se tedy přidat do salátu či na chlebíčky.  Šťovík kyselý – listy poslouží jako závitky.  Lopuch větší – chutný je uvařený kořen, mladé řapíky nahradí chřest.  Smetánka lékařská – pampeliška se dá sníst od kořene po květ. Z upraženého kořene se vyrábí náhražka kávy. Z květů se dělá sirup, med nebo salát. Listy se přidávají do nádivky či do polévky. V kombinaci s ořechy a olejem vyrobíte pesto.  Tužebník jilmový – květy jsou přírodním aspirinem. Listy působí hojivě, tudíž se přidávají do mastí či do koupele. Pije se jako čaj na zklidnění.  Šeřík – přidává se do sladkých tvarohů. Výborný je tvaroh z šeříku a pampelišek s cukrem.  Bezinka – zpracovávají se jen květy, plody (černé kuličky) jsou jedovaté. Vyhlášený je z ní sirup, oblíbeným jídlem je květ (kosmatice) osmažený v těstíčku. Nadšencům ještě varování. Dávejte pozor na záměnu, sbírejte jen to, co 100% znáte, vybírejte lokalitu (silnice, skládky apod. spíš ne) a nevysbírejte veškeré rostliny na jednom plácku (za rok pak třeba nebude).

Přijďte si společně natrhat a dozvědět se víc o jedlých rostlinách v okolí. Možná právě rostou i na vaší zahradě, a tak budete mít na jaře a v létě dost materiálu na saláty a spol.

Neděli 8.5. od 9:30 hod u Zittova mlýna.

Projděte si dvoukilometrový okruh centrem Mnichovic a poznejte jejich historii. Kvíz ke stažení na: https://forms.gle/sQy9J7d7TFLU25Va9

---

Na kopci nad Sázavou se nedaleko Chocerad tyčí zámek Komorní Hrádek. Do r. 1848, kdy obce získaly administrativní samostatnost, v něm sídlila správa panství, do něhož patřily i Mnichovice. Původní hrad vznikl na začátku 15. století. Ještě předtím od lucemburských dob stával na ostrohu o něco níže starší hrad zvaný podle majitele Čejchanův. Po něm dodnes zůstaly v reliéfu krajiny patrné stopy. Nevede k němu žádná značka, ale pokud se vydáte podél plotu Komorního hrádku od silnice naproti bytovkám, narazíte po asi půl kilometru na cestičku přes potok a po jejím zdolání stanete na plošině, kde býval hrad. Místo je po vojensku (v současnosti Komorní hrádek užívá armáda ČR) oblepené cedulemi se sdělením, že prostor je monitorován. Bývalý hrad připomíná zbytek zdi a cedule s popisem hradiště. Jak tedy Čejchanův hrádek vypadal? Při zapojení imaginace vystoupí z okolní krajiny obrysy středověkého hradu. Ten byl částečně obehnán valem a příkopem. U vstupu stávala věž, přes kterou se vcházelo do podhradí s hospodářskými budovami a cisternou. Palác se nacházel na nádvoří uprostřed. Hrádek byl zničen již pouhé století po svém založení, a to z důvodu, že ho obýval loupeživý rytíř Jan Zoul z Ostředka. Místo něj vzniklo o něco výš na kopci nové sídlo, též zvané Hrádek. Nejprve Hrádek Veselé, později Komorní. Od 16. století panství patřilo Jaroslavovi ze Šelmberka, nejvyššímu komorníku království, což by dnes bylo něco jako premiér. Hrad byl proto od této doby podle funkce svého majitele nazýván Komorní. V té době se gotický hrad proměnil v renesanční zámek. Renesanční sgrafitová psaníčka jsou jeho ozdobou podnes. Další majitelé z rodu Valdštejnů zámek prodali rodu Metsch-Khevenhüller. Zámek byl za jejich vlády částečně upraven barokně a hlavně u něj vznikla rozlehlá zahrada se skleníkem, míčovnou a grottou (umělou jeskyní) a domem zahradníka. Když byl r. 1945 zámek zestátněn a nastěhovala se do něj armáda, právě zahrada dostala nejvíc zabrat. Po skončení druhé světové války zámek na krátkou dobu obsadily jednotky Rudé armády a poté ho převzala čs. armáda, která v něm zřídila ozdravovnu pro letce. Některé z rekreantů z řad letců RAF potkal později krutý osud v podobě perzekucí ze strany režimu, a to včetně vězení. Sám ředitel ozdravovny byl jako bývalý letec komunistickým režimem obviněn z protistátní činnosti a skončil ve vězení. Rekreanti zde byli školeni i politicky a od 70. let zde dokonce sídlila Vojenská politická škola. Armádě komplex patří dosud. Sídlí zde školicí a vzdělávací středisko ministerstva obrany. Vojáci zde mají zejména jazykovou přípravu před tím, než jsou vysláni na zahraniční mise. Další pamětihodností, za kterou se vyplatí vydat, je loretánská kaple stojící kousek za zámeckou zahradou. Loreto se v Itálii od 15. století stává proslulým poutním místem, kde byla prý z původních kamenů vystavěna Svatá chýše, v níž měla Panna Marie panensky počít z Ducha Svatého. Souběžně se šíří legenda o zázračném přenesení této Sv. chýše ze Svaté země anděly. Loretánské kaple se po vzoru té původní staví po celé Evropě. U nás je nejznámější pražská Loreta. Je zajímavé, že v italštině (Santa Casa) a i v angličtině (Holy House) má P. Marie dům, nikoli chýši. V loretu komorním je pohřbena kněžna Antonie Khevenhüllern-Metsch. Další pamětihodností, za kterou se vyplatí vydat, je loretánská kaple stojící kousek za zámeckou zahradou. Loreto se v Itálii od 15. století stává proslulým poutním místem, kde byla prý z původních kamenů vystavěna Svatá chýše, v níž měla Panna Marie panensky počít z Ducha Svatého. Souběžně se šíří legenda o zázračném přenesení této Sv. chýše ze Svaté země anděly. Loretánské kaple se po vzoru té původní staví po celé Evropě. U nás je nejznámější pražská Loreta. Je zajímavé, že v italštině (Santa Casa) a i v angličtině (Holy House) má P. Marie dům, nikoli chýši. V loretu komorním je pohřbena kněžna Antonie Khevenhüllern-Metsch.>