Fotbal to je hra. V Mnichovicích už více než 100 let. Historie klubu.
„Dne 10. dubna 1920 poprvé vychází na veřejnost v Mnichovicích sportovnictví“, píše dobový kronikář,. Založený sportovní kroužek žádá zastupitelstvo o udělení obecního pozemku na zřízení hřiště z důvodu, že na jeho zakoupení nemá peněz. Podotýká, že „v době, kdy naše veřejnost je vzrušena úspěchy českých sportovních klubů v cizině a vzpružuje naší mladou generaci k životu sportovnímu, aby české jméno zaznělo v mistroství světovém, snažíme se i my, abychom náš sport podpořili a naše městečko ve sportu povznesli“.
Městský úřad žádosti sportovního kroužku vyhoví tím, že pozemek na hřiště propůjčí v Potočinách vedle domu č.p. 132, kde bylo dětské školní hřiště a kde se dříve pásávaly husy.
Založení S.K. Mnichovice a neshody s A.F.K. Šmejkal
R. 1924 se ustavil „Sportovní klub Mnichovice“. Pronajat byl pozemek nad Dolním rybníkem od řezníka Hofmana. Athletický klub Šmejkal zval S.K. Mnichovice k součinnosti, chtěl s nimi pořádat všesportovní den, ale neshodli se. Na členské schůzi S.K. Mnichovice dne 9.8. 1924 bylo usneseno, že klub bude čistě amatérský a byl přijat odznak: v kolu černé a bílé pole a na něm modrá pěticípá hvězda. V roce 1921 bylo odehráno 28 zápasů. Klub prodává tzv. cihelky [kupony] po 1 kč na zakoupení hřiště.
Téhož roku je při athletickém klubu Šmejkal založen fotbalový oddíl pod názvem „Athletický Fotbalový klub Šmejkal“. Do Československé amatérské atletické unie vstupuje také S.K. Mnichovice.
Klub S.K. Mnichovice ale podává proti založení nového fotbalového klubu protest. Oba dva kluby se snaží získat co nejvíce členů.
Klub S.K. Mnichovice je několikrát volán do župy, kam přišlo udání od klubu A.F.K. Šmejkal. Příčinou toho je těžká atletika, která byla klubem S.K. Mnichovice zanedbávána. Klub se rozhodne o atletickou část lépe starat. Na počátku r. 1929 se ale stejně dva měsíce necvičí, protože vládne velká zima. Od roku 1930 se už těžká atletika v klubu S.K. Mnichovice neprovozuje.
Klub S.K. Mnichovice poukáže do župy, že dle stanov se v obcích do 500 obyvatel nesmí zakládat dva fotbalové kluby. Zápasník Josef Šmejkal, když vidí, že by nařízení musel ustoupit, registruje pro forma klub v Menčících a klub pojmenuje A.F.K. Šmejkal Menčice.Tím se ale spor mezi kluby ještě prohloubí, protože A.F.K. Šmejkal Menčice pořádá fotbalový zápas každou neděli, a to v tu samou dobu, když hraje S.K. Mnichovice. To nakonec přiměje oba kluby ke smíru a pomyšlení na utvoření klubu jednoho.
Dne 7.7. 1929 klub S.K. Mnichovice svolává členskou schůzi, na kterou se dostaví delegáti klubu A.F.K. Šmejkal Menčice. Ti tlumočí přání, aby vznikl klub jeden s názvem A.F.K. Mnichovice. Členové klubu S.K. Mnichovice souhlasí, jedině v případě, kdyby se klub jmenoval S.K. Mnichovice.
Žádost o propůjčení městského znaku
Téhož roku klub S.K. Mnichovice žádá městský úřad, ať mu propůjčí městský znak, který by byl vyšit na sportovních tričkách. Zastupitelstvo znak propůjčit odmítá. Důvodem je to, že se po zápase mužstvo obvykle opije a někdy i sepere a to k úctě k městskému znaku nepřispívá. Roku 1930 a 1931 hrají oba kluby o pohár, což je velká událost.
Sloučení klubů
Roku 1932 přistoupí klub S.K. Mnichovice do Středočeské župy fotbalové, kde je již přihlášen i klub A.F.K. Menčice. Téhož roku klub A.F.K. Šmejkal Menčice požádá o změnu jména na Viktorii Mnichovice. Klub S.K. Mnichovice prostestuje a žádá župu, aby dle stanov druhý klub v Mnichovicích neprovozovala. Díky známému jmonu J. Šmejkala je nakonec župou klub A.F.K. Menčice pozměněn na Viktorii Mnichovice.
Na den 25.12. svolává klub S.K. Mnichovice protestní mimořádnou schůzi, na níž jsou pozvání zástupci klubů okolních a předseda župy Fanta. Ten prohlásí, že žádá oba kluby, aby se dohodly na postupu. Nakonec členové S.K. Viktorie přestupují do S.K. Mnichovice, a tak se kluby slučují. Na oslavu toho se koná společný karneval v hotelu Urban.
V roce 1934 je sehráno 8 mistrovských zápasů a skóre činí 30:6, čímž je docíleno prvního místa v okrese mnichovickém.
Louka Na Sýkorce pokosena!
Máme velkou radost, že se vzácný kosatec sibiřský od minulého roku rozmnožil.
Velké díky všem, kdo si přivstali a pomohli s kosením. Bylo nás dvakrát tolik oproti minulému roku❤️
Srnčata nesekat!
Louka kousek za Sýkorkou u Struhařovského potoka dnes vpodvečer skrývala roztomilý zážitek. V trávě se tetelila malá srnčátka.
Květen a červen jsou měsíce, kdy se rodí srnčata. Srny je nejraději „pokládají“ v lukách, které jim poskytují dobrý úkryt . Květen a červen ale jsou též měsíce, kdy do luk najíždí zemědělská technika a začíná senoseč. V některých lokalitách jde však spíš o srnoseč, neboť ročně zahynou tisíce srnčat. Dají se přitom zachránit jednoduše. Prostě se den před sečením projde loukou člověk. Srny po takovém vyrušení své potomky odvedou jinam.
Prosíme dobrovolníky, ať si v nejbližsích dnech zadovádí na okolních loukách🙏 Srnčí miminka tak budou zachráněna.
Na pastvách zelených. Myšlínské skoro horské plató.
Pasoucí se stáda zvířat patřila k české krajině po staletí.
Ovce, kozy, krávy pomáhají zvyšovat pestrost krajiny tak, aby byla bohatá na různé druhy rostlin, a zabraňují zarůstání luk keři a stromy. Pasoucí se zvířata narušují travní drn kopýtky a vytváří tak šanci pro konkurenčně slabé rostliny, které bez toho nezvládají odolávat náporu dominantních trav (např. orchideje, kosatce). Trusem, ve kterém jsou obsažena semena, se navíc šíří mnohé rostlinné druhy. Na trus je také vázána celá řada brouků, kteří jsou zase potravou pro některé ptáky.
Pasení se stává prostředkem, jak obnovit porosty, které zdegenerovaly. Např. na území Prahy se nachází čtyři stáda ovcí, která jsou postupně přesunována z jedné chráněné lokality do druhé za účelem obnovení pestré krajiny.
Krajina kolem Myšlína je starobylá a ovečky tento ráz krásně dotvářejí. Bé🐑