Mnichovickou krajinou

  • Domů
  • Akce
  • Výlety
  • Projekty
  • O nás
  • Kontakt

Tak především místo v lese pod Hrusicemi, kde strašil Mulisák se svým synem Bubáčkem, ale taky stejnojmenná osada kousek odsud, dále se tak nazývá krásně se krajinou vinoucí potůček a naposledy se tak jmenuje most na D1, který stavěli v první etapě výstavby dálnice ještě za Protektorátu.

Most dnes vynecháme, ale dáme si kratší okruh malebnou krajinou Ladova kraje. Vychází se ze žluté značky, která začíná u rybníčku po pravé straně silnice kousek za Hrusicemi směrem na Ondřejov. Ano, je to ten rybník, kam se chodí pomilovat žáby, aby zde nakladly vajíčka a zajistily tak kontinuitu žabího pokolení. Každoročně jich na jaře dost k cíli nedojde, takže si radši neprohlížejte fleky na silnici.
Rybník je krásný s čistou vodou, ostrůvkem a několika tůňkami. Skrz čirou vodu jsou ve vodě vidět plovoucí žáby, některé dosud v pářícím aktu. K nalezení jsou i škeble rybničné, které získávají potravu filtrováním vody, tudíž vyžadují vodu bez chemikálii a jsou indikátory čisté vody.


Značka pokračuje lesem do prudkého kopce, po jehož výstupu čeká na poutníky odměna. Les totiž zmodrá. Divoce v něm roste drobná kytička - jaterník podléška. Poněkud neromantický název, který je v rozporu s jejím líbezným zjevem, dostala podle tvaru listů, které mají připomínat játra (latinsky hepatika). Jarní efekt znásobují bílé sasanky a sem tam fialové plicníky, u potůčků orseje. Les je plný barev.
V místě, kde vychází žlutá značka z lesa a napojuje se na zpevněnou cestu, se nachází bývalá hájovna. Vyplatí se kolem ní projít napravo asi 300 m po zpevnění cestě a člověk s otevřenou pusou zazírá na podivně seskupené balvany. Hned se hlava naplní různými představami magických praktik, které toto zvláštní místo mohlo u našich předků vyvolat.
U ondřejovské pily přepněte ze žluté značky na červenou, která Vás podél potůčku, který se později vlije právě do potoka Šmejkalka, dovede na Šmejkalku, tedy na místo, které Lada ve svých Bubácích a hastrmanech přiřknul strašidlům. Vypadá to tady ale až tak nějak moc idylicky. Však ona ta strašidla byla hodná, dojde vám za chvíli.

Od Šmejkalky se vracíme znovu na žlutou značku, která kopíruje tok potoka Šmejkalka, který vytéká z našeho bezejmenného žabího rybníčku, u něhož pouť dlouhá cca 3,5 km započala.






  • 0 Komentáře


Na Sýkorce aneb, jak na vás za humny čekají podivuhodné zážitky.

Nemusíte a vlastně v současnosti téměř ani nemůžete cestovat do dalekých krajů. Dobrou zprávou ale je, že podivuhodné zážitky na vás čekají přímo za humny.
Tentokrát se vypravíme podél Struhařovského potoku na Sýkorku.
Cesta vede kolem Zittova mlýna do oblasti zvané Koloděje. Pod vámi v hlubokém údolí bude zurčet Struhařovský potok, jehož koryto se vine v četných smyčkách krajinou. Kdysi se tady v 18. století nacházel rybník Koloděj. Odvážnější povahy mohou seskákat až k potoku a jít podél toku nebo po mokřadních loukách za potokem. V údolní nivě potoka už sem tam narazíte na nějakou tu jarně rozkvetlou kytičku – orsej, křivatec, sasanku nebo plicník.
V chatové osadě Koloděje se můžete na chvíli zastavit a posedět na lavičce či na houpačce s výhledem na louku, která v květnu krásně rozkvete narůžovělým kohoutkem lučním. Z hlavní cesty na Klokočnou kousek za křižovatkou uhněte napravo, stále sledujte potok, přes který vede lávka, a dostanete se na území zvané Na Sýkorce.
Podél Struhařovského potoku se tady rozkládá divoká původní příroda, s minimálními zásahy člověka. Prostě skoro výprava do exotické krajiny.


Držte se na levém břehu, kde se rozprostírají louky, a po asi 350 m uvidíte mezeru v bujném pásu vegetace, kudy se dá projít na horní louku, nad níž vede cesta směrem do Struhařova. Tady se napojíte na známou stezku Krásné vyhlídky a po ní sejdete zpět do Kolodějí. Celý okruh měří počínaje od Zittova mlýnu a zpět asi 5,5 km.


Významným biotopem celé výpravy jsou mokřadní louky. Na nich se vyskytují nebo v minulosti vyskytovali vzácné druhy chráněných rostlin, jako je kosatec sibiřský nebo vrba rozmarýnolistá. Protože se tyto louky již nekosí, silně zarůstají invazivnějšími druhy vegetace. Členové a příznivci spolku Mnichovickou krajinou by chtěli aspoň některé louky začít pravidelně kosit a posílit tak šanci, že se skvosty mnichovické přírody znovu na louky vrátí nebo se zde rozmnoží.





  • 0 Komentáře

Spolek


"Jsme skupina občanů, složená z odborníků a laiků, kterým na mnichovické přírodě a její obnově záleží.”

Sledujte nás

  • facebook
  • instagram

Štítky

akce historie projekty příroda spolek školení výlety zajímavosti
  • Blog Vlčí halíř

Nejnovější

Archiv blogu

  • března 2023 (2)
  • ledna 2023 (1)
  • listopadu 2022 (2)
  • října 2022 (5)
  • září 2022 (1)
  • července 2022 (1)
  • června 2022 (5)
  • května 2022 (6)
  • dubna 2022 (1)
  • března 2022 (3)
  • února 2022 (1)
  • ledna 2022 (1)
  • prosince 2021 (1)
  • listopadu 2021 (1)
  • října 2021 (3)
  • září 2021 (2)
  • srpna 2021 (2)
  • července 2021 (1)
  • června 2021 (7)
  • května 2021 (5)
  • dubna 2021 (2)
  • března 2021 (8)
  • ledna 2021 (3)
  • prosince 2020 (2)
  • listopadu 2020 (1)
  • června 2020 (3)
  • května 2020 (4)
  • dubna 2020 (3)

instagram

Vytvořeno © Mnichovickou krajinou, všechna práva vyhrazena.

Nahoru