Ten chlumecký zámek je za lesem
Od roku 2012 už ale není. V kopcovité krajině po něm dnes nezbyla snad ani stopa. Zámeček Chlum stával kousek od silnice vedoucí z Mirošovic směrem na Dolní Lomnici. Malebné stavení s věžičkou obklopené loukami a rybníčky zaniklo jako mnoho jiných staveb prostě kvůli tomu, že je nikdo tak dlouho neudržoval, až spadly.
Někdejší vesnice Chlum, která původně zámek obklopovala, patřila v polovině 18. století slavnému vojevůdci hraběti Radeckému. Ten ji prodal Václavu z Libštejna, který postavil malý barokní zámek. Poté se vystřídala řada majitelů. Až roku 1812 koupila zámek se statkem rodina Brzorádů. Otec Josef Jan byl advokát, syn stejného jména se stal poslancem zemského sněmu. Jediná dcera Eleonora povila s manželem c. k. poručíkem Rudolfem Kainzem sedm dětí. Nedaleký statek Vidovice, který také vlastnili, nechali manželé přestavět na zámek, dnes Berchtold. Příslušníci rodiny Brzorádovy měli hrobku v Mnichovicích na původním hřbitově, který stával v parku Pod lípami pod základní školou.
Zámek Chlum pak měnil v průběhu první poloviny 20. století několikrát majitele. Po nástupu komunismu byl zámek provozovnou podniku VELAZ, který se zabýval chovem velkých zvířata, aby je zkoumal pro medicínské účely.
Zámek byl v 90. letech prodán v dražbě soukromému zemědělci, který ho ale užíval neoprávněně, protože za něj vůbec nezaplatil. Pan Bauer nebyl navzdory svému jménu (německy sedlák) dobrý hospodář. I přes stížnosti obyvatel okolních vsí – viz článek, který vyšel v Reflexu v r. 2004 (odkaz níže) - byl zámek ponechán svému osudu a chátral. Nakonec poté, co budova vyhořela, byl v roce 2012 odstraněn.
http://www.kunice.eu/tisk/farmazvirat.php?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTEAAR0cqR5r6Qc6nq3C01YltUHHvEpSq9KTcDYmkUrXofrl_iCbmXKGPEJsJ1Q_aem_Hks5QtLjoibzsRpTRpgDDg
PODEPIŠTE PETICI VYJADŘUJÍCÍ NESOUHLAS OBČANŮ S ROZHODNUTÍM MINISTERSTVA ZEMĚDĚLSTVÍ ČR OHLEDNĚ POVOLENÍ STUDNY NA POZEMKU, KTERÝ SE NACHÁZÍ V II. OCHRANNÉM PÁSMU VODNÍHO ZDROJE MNICHOVICKÝCH MĚSTSKÝCH STUDNÍ
My, níže podepsaní, prostřednictvím této petice nesouhlasíme s
rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR ze dne 4. 6. 2024 ohledně povolení studny na pozemku, který se nachází v II. ochranném pásmu vodního zdroje městských studní v oblasti Koloděje, katastrální území Mnichovice.
Stavebníky studny jsou developeři, kteří pozemek zakoupili za účelem podnikání a původně chtěli vybudovat oplocený developerský projekt s pěti rekreačními objekty určenými k trvalému obývání s pěti studnami, každou o hloubce 60 m. Původní pozemek v katastru nechali rozparcelovat na 5 samostatných parcel, každá z nich téměř na centimetry odpovídá regulaci dle ÚP. Každá tato parcela by tedy poté, kdy by došlo k povolení první studny na jedné parcele, mohla žádat o další studnu a ta by byla s velkou pravděpodobností povolena.
Výstavbu studny povolil developerovi vodohospodářský úřad Městského úřadu Říčany, a to v rozporu s dosud platným rozhodnutím č.j. 1202 z r. 1987, a také v rozporu se záporným stanoviskem města Mnichovice a účastníků řízení, jimiž jsou obyvatelé osady, kteří zde mají chaty s ručně kopanými studněmi (cca 4-5 m) vybudované většinou už v 50. a 60. letech 20. století.
V rozhodnutí č.j. 1202 z roku 1987 se jasně stanoví, že v ochranném pásmu městských studní není dovolena důlní činnost, těžba kamene, veškeré zemní práce, vrty, hloubení příkopů, kanalizace, žádné instalace podzemních potrubí. Krajský úřad rozhodnutí vodohospodářského úřadu v Říčanech zrušil a výstavbu studny nepovolil. Ukázalo se také, že referentka vodohospodářského úřadu Říčany v lokalitě v minulosti, a to opět v rozporu s platným rozhodnutím z r. 1987, již jednou povolila jinou studnu, na kterou se potom odvolávala jako na precedent.
Nyní Ministerstvo zemědělství ČR učinilo rozhodnutí ve prospěch developera s tím, že mu vznikla újma, neboť byl dlouhodobě vodohospodářským úřadem v Říčanech dlouhodobě utvrzován o možnosti výstavby studní.
Město Mnichovice nese odpovědnost za újmy vzniklé při správě obecního majetku. Jakožto dobrý hospodář chrání městské studny jako zdroj, který slouží všem obyvatelům Mnichovic. Níže podepsaní občané toto úsilí města zcela podporují. Vodu ze studní občané Mnichovic denně pijí, neboť je přidávána do vodovodního řadu spolu s vodou z Želivky. Povodí Vltavy jakožto erudovaná instituce na základě studie z roku 2021 navíc očekává, že kapacita Želivky nebude kolem r. 2040 obcím na ni napojeným stačit. Primárním zájmem ochrany vodních zdrojů je kvalita vody a její vydatnost, která se v dané lokalitě již řadu let jeví problematickou, neboť v suchých letech od r. 2017 městské studny vysychaly a vykazovaly sníženou hladinu vod. Vzhledem k růstu teplot a nárůstu suchých období lze očekávat, že nás čeká budoucnost, kdy bude vody méně. Proto si ji musíme chránit.
Důležité je také zabránit nenávratné degradaci přírodního ekosystému Mnichovic, ke kterému by mohlo kvůli snížení stavu vody dojít. Na mokřadních loukách kolem Struhařovského potoku se vyskytují chráněné druhy rostlin a živočichů. Dobrovolníci ve spolupráci s městem Mnichovice proto tyto louky každoročně kvůli posílení biodiverzity sekají.
Vážíme si krajiny, ve které žijeme, a cítíme za ni zodpovědnost. Nechceme, aby došlo k ohrožení zdroje vody, který slouží všem obyvatelům Mnichovic. Nechceme, aby byla narušena hodnotná krajina Mnichovicka. Proto nesouhlasíme s rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR.
Petici lze také podepsat elektronicky:
https://www.petice.com/nesouhlas_oban_s_rozhodnutim_ministerstva_zemdlstvi_r_ohledn_povoleni_studny_na_pozemku_v_ii_ochrannem_pasmu_vodniho_zdroje_mstskych_studni_v_oblasti_kolodje_mnichovice_u_ian?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTEAAR1qF8s_GkT938OwO0jyoVmJfa-gb6Ibc655afl_A-Znd36FovaItxxQFdE_aem_tJB08D7T5gjoVNisfGyZwQ
POKOSENO! Díky díky všem❤️
Kdo byste ještě někdo mohl pomoct s hrabáním a nakládáním trávy na valník příští víkend, hlaste se🙏. Moc by nám to pomohlo💚.
Kos kosou kosatec
Přijďte tuto sobotu brzo ráno pomoci kosit louku Na Sýkorce a přispějte tak k záchraně ohroženého kosatce sibiřského, který představuje vzácný klenot naší přírody🙏🙏🙏
👉KVÍZ. Co víte o klimatické změně a ztrátě biodiverzity?
Překvapivá fakta v osmi otázkách. Klikněte na odkaz:
https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLScQMp0N4767xWHKvAHyiOxFDs5lY_xfxTQm0jgVrt4GeKH2mg/viewform?usp=sf_link
Zde reportáž Českého rozhlasu o školení mapérů v minulém roce:
https://photos.google.com/search/rozhlas/photo/AF1QipOwvnrbVF4xzOcx4Xm8pUdKoCQzUY2UTM1MNMoG
Spolek Mnichovickou krajinou dal dohromady skupinu místních dobrovolníků a zástupců, kteří na základě metodiky Živé krajiny a ČVUT vytváří záznam naší krajiny se zaměřením na její funkčnost. Jedná se o model Živá krajina, který krajinu zaznamenává moderními digitálními prostředky a zároveň jako podklad používá mapy stabilního katastru z poloviny 19. století. Studie jsou součástí Krajinného plánu adaptace ČR na klimatickou změnu. Plánem je zmapování a revitalizace celého území ČR.
Dobrovolníci pomocí aplikace ve svých mobilních telefonech zanáší do digitální mapy (Mergin maps) buď prvky, které nejsou na mapách (zamokřené plochy, remízky, skruže, meliorace, aleje apod.), nebo prvky, které na mapách jsou, ale je potřeba je změřit (velikosti koryt regulovaných potoků, propustků, mostků apod). Mapy se průběžně synchronizují, takže na daném území vidíte namapovaná místa, která už zanesl někdo jiný.
Mapování je zábavné. V krajině totiž musíte doslova ulovit určité prvky, a to tak, že se pustíte i do míst, kam byste jinak obyčejně z cesty nesešli. Kousek za humny tak prožijete ohromná dobrodružství. Opravdu může mapovat třeba celá rodina na nedělním výletě.
ČVUT pak na základě těchto dat namodeluje absorpci krajiny při určité intenzitě deště. A hlavně na podkladě mapových výstupů je možné vypracovat studie proveditelnosti, které slouží jako podklad pro realizaci komplexních opatření. Takto obnovená krajina by měla mít silnou adaptační schopnost vůči klimatické změně a dojít by mělo i k obnově malého oběhu vody.
VODA A KRAJINA - RIZIKA A VÝZVY. PŘEDNÁŠKA RNDr. DAVIDA PITHARTA, CSc.
David Pithart je hydrobiolog, předseda Koalice pro řeky, jeden z otců projektu obnovy šumavských mokřadů Life for Mires, autor revitalizace řeky Stropnice a konzultant v projektu Soutok (revitalizace území soutoku Berounky a Vltavy).
Co je Šmejkalka? Tak především místo v lese pod Hrusicemi, kde strašil Mulisák se svým synem Bubáčkem, dále se tak nazývá rybník u silnice z Hrusic do Ondřejova, do kterého vtéká stejnojmenný krásně se krajinou vinoucí potůček, a naposledy se tak jmenuje most na D1, který stavěli v první etapě výstavby dálnice ještě za Protektorátu.
Most dnes vynecháme, ale dáme si kratší okruh malebnou krajinou začínající žlutou značkou u rybníku Šmejkalka. Ano, je to ten rybník, kam se chodí u silnice z Hrusic na Ondřejov pomilovat žáby, aby zde nakladly vajíčka a zajistily tak kontinuitu žabího pokolení.
Rybník je krásný s čistou vodou, ostrůvkem a několika tůňkami. Skrz čirou vodu jsou v tomto období ve vodě vidět plovoucí žáby, některé dosud v pářícím aktu. Indikátorem čistoty prostředí jsou i škeble rybničné.
Pokud se vydáte po značce lesem do prudkého kopce, čeká vás po výstupu odměna. Les totiž zmodrá. Divoce v něm roste drobná kytička - jaterník podléška. Poněkud neromantický název, který je v rozporu s jejím líbezným zjevem, dostala podle tvaru listů, které mají připomínat játra. Jarní efekt znásobují bílé sasanky a sem tam fialové plicníky, fialky vonné a u potůčků něžně rozkvétající orseje.