Ten chlumecký zámek je za lesem Od roku 2012 už ale není. V kopcovité krajině po něm dnes nezbyla snad ani stopa. Zámeček Chlum stával kousek od silnice vedoucí z Mirošovic směrem na Dolní Lomnici. Malebné stavení s věžičkou obklopené loukami a rybníčky zaniklo jako mnoho jiných staveb prostě kvůli tomu, že je nikdo tak dlouho neudržoval, až spadly. Někdejší vesnice Chlum, která původně zámek obklopovala, patřila v polovině 18. století slavnému vojevůdci hraběti Radeckému. Ten ji prodal Václavu z Libštejna, který postavil malý barokní zámek. Poté se vystřídala řada majitelů. Až roku 1812 koupila zámek se statkem rodina Brzorádů. Otec Josef Jan byl advokát, syn stejného jména se stal poslancem zemského sněmu. Jediná dcera Eleonora povila s manželem c. k. poručíkem Rudolfem Kainzem sedm dětí. Nedaleký statek Vidovice, který také vlastnili, nechali manželé přestavět na zámek, dnes Berchtold. Příslušníci rodiny Brzorádovy měli hrobku v Mnichovicích na původním hřbitově, který stával v parku Pod lípami pod základní školou. Zámek Chlum pak měnil v průběhu první poloviny 20. století několikrát majitele. Po nástupu komunismu byl zámek provozovnou podniku VELAZ, který se zabýval chovem velkých zvířata, aby je zkoumal pro medicínské účely. Zámek byl v 90. letech prodán v dražbě soukromému zemědělci, který ho ale užíval neoprávněně, protože za něj vůbec nezaplatil. Pan Bauer nebyl navzdory svému jménu (německy sedlák) dobrý hospodář. I přes stížnosti obyvatel okolních vsí – viz článek, který vyšel v Reflexu v r. 2004 (odkaz níže) - byl zámek ponechán svému osudu a chátral. Nakonec poté, co budova vyhořela, byl v roce 2012 odstraněn. http://www.kunice.eu/tisk/farmazvirat.php?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTEAAR0cqR5r6Qc6nq3C01YltUHHvEpSq9KTcDYmkUrXofrl_iCbmXKGPEJsJ1Q_aem_Hks5QtLjoibzsRpTRpgDDg

POKOSENO! Díky díky všem❤️ Kdo byste ještě někdo mohl pomoct s hrabáním a nakládáním trávy na valník příští víkend, hlaste se🙏. Moc by nám to pomohlo💚.

Kos kosou kosatec Přijďte tuto sobotu brzo ráno pomoci kosit louku Na Sýkorce a přispějte tak k záchraně ohroženého kosatce sibiřského, který představuje vzácný klenot naší přírody🙏🙏🙏

👉KVÍZ. Co víte o klimatické změně a ztrátě biodiverzity? Překvapivá fakta v osmi otázkách. Klikněte na odkaz: https://docs.google.com/forms/d/e/1FAIpQLScQMp0N4767xWHKvAHyiOxFDs5lY_xfxTQm0jgVrt4GeKH2mg/viewform?usp=sf_link

Zde reportáž Českého rozhlasu o školení mapérů v minulém roce: https://photos.google.com/search/rozhlas/photo/AF1QipOwvnrbVF4xzOcx4Xm8pUdKoCQzUY2UTM1MNMoG Spolek Mnichovickou krajinou dal dohromady skupinu místních dobrovolníků a zástupců, kteří na základě metodiky Živé krajiny a ČVUT vytváří záznam naší krajiny se zaměřením na její funkčnost. Jedná se o model Živá krajina, který krajinu zaznamenává moderními digitálními prostředky a zároveň jako podklad používá mapy stabilního katastru z poloviny 19. století. Studie jsou součástí Krajinného plánu adaptace ČR na klimatickou změnu. Plánem je zmapování a revitalizace celého území ČR. Dobrovolníci pomocí aplikace ve svých mobilních telefonech zanáší do digitální mapy (Mergin maps) buď prvky, které nejsou na mapách (zamokřené plochy, remízky, skruže, meliorace, aleje apod.), nebo prvky, které na mapách jsou, ale je potřeba je změřit (velikosti koryt regulovaných potoků, propustků, mostků apod). Mapy se průběžně synchronizují, takže na daném území vidíte namapovaná místa, která už zanesl někdo jiný. Mapování je zábavné. V krajině totiž musíte doslova ulovit určité prvky, a to tak, že se pustíte i do míst, kam byste jinak obyčejně z cesty nesešli. Kousek za humny tak prožijete ohromná dobrodružství. Opravdu může mapovat třeba celá rodina na nedělním výletě. ČVUT pak na základě těchto dat namodeluje absorpci krajiny při určité intenzitě deště. A hlavně na podkladě mapových výstupů je možné vypracovat studie proveditelnosti, které slouží jako podklad pro realizaci komplexních opatření. Takto obnovená krajina by měla mít silnou adaptační schopnost vůči klimatické změně a dojít by mělo i k obnově malého oběhu vody.

VODA A KRAJINA - RIZIKA A VÝZVY. PŘEDNÁŠKA RNDr. DAVIDA PITHARTA, CSc. David Pithart je hydrobiolog, předseda Koalice pro řeky, jeden z otců projektu obnovy šumavských mokřadů Life for Mires, autor revitalizace řeky Stropnice a konzultant v projektu Soutok (revitalizace území soutoku Berounky a Vltavy).

Co je Šmejkalka? Tak především místo v lese pod Hrusicemi, kde strašil Mulisák se svým synem Bubáčkem, dále se tak nazývá rybník u silnice z Hrusic do Ondřejova, do kterého vtéká stejnojmenný krásně se krajinou vinoucí potůček, a naposledy se tak jmenuje most na D1, který stavěli v první etapě výstavby dálnice ještě za Protektorátu. Most dnes vynecháme, ale dáme si kratší okruh malebnou krajinou začínající žlutou značkou u rybníku Šmejkalka. Ano, je to ten rybník, kam se chodí u silnice z Hrusic na Ondřejov pomilovat žáby, aby zde nakladly vajíčka a zajistily tak kontinuitu žabího pokolení. Rybník je krásný s čistou vodou, ostrůvkem a několika tůňkami. Skrz čirou vodu jsou v tomto období ve vodě vidět plovoucí žáby, některé dosud v pářícím aktu. Indikátorem čistoty prostředí jsou i škeble rybničné. Pokud se vydáte po značce lesem do prudkého kopce, čeká vás po výstupu odměna. Les totiž zmodrá. Divoce v něm roste drobná kytička - jaterník podléška. Poněkud neromantický název, který je v rozporu s jejím líbezným zjevem, dostala podle tvaru listů, které mají připomínat játra. Jarní efekt znásobují bílé sasanky a sem tam fialové plicníky, fialky vonné a u potůčků něžně rozkvétající orseje.

POJĎTE NA ŽÁBY. Skupiny dorovolníků sbírají v několika lokalitách žáby při jarním tahu. Iveta nasbírala 348 ropuch a několik čolků. Teď vypouští dosud pářící se dvojice do rybníka. Samotné ropuší samečky do vody ale vysype raději o kus dál, protože nezadaní samci se snaží soka ze hřbetu samičky sundat. Samička se pod tíhou několika takovýchto lásky chtivých samců, kterých bývá 3x-4x více než samiček, může dokonce utopit.