---

Na kopci nad Sázavou se nedaleko Chocerad tyčí zámek Komorní Hrádek. Do r. 1848, kdy obce získaly administrativní samostatnost, v něm sídlila správa panství, do něhož patřily i Mnichovice. Původní hrad vznikl na začátku 15. století. Ještě předtím od lucemburských dob stával na ostrohu o něco níže starší hrad zvaný podle majitele Čejchanův. Po něm dodnes zůstaly v reliéfu krajiny patrné stopy. Nevede k němu žádná značka, ale pokud se vydáte podél plotu Komorního hrádku od silnice naproti bytovkám, narazíte po asi půl kilometru na cestičku přes potok a po jejím zdolání stanete na plošině, kde býval hrad. Místo je po vojensku (v současnosti Komorní hrádek užívá armáda ČR) oblepené cedulemi se sdělením, že prostor je monitorován. Bývalý hrad připomíná zbytek zdi a cedule s popisem hradiště. Jak tedy Čejchanův hrádek vypadal? Při zapojení imaginace vystoupí z okolní krajiny obrysy středověkého hradu. Ten byl částečně obehnán valem a příkopem. U vstupu stávala věž, přes kterou se vcházelo do podhradí s hospodářskými budovami a cisternou. Palác se nacházel na nádvoří uprostřed. Hrádek byl zničen již pouhé století po svém založení, a to z důvodu, že ho obýval loupeživý rytíř Jan Zoul z Ostředka. Místo něj vzniklo o něco výš na kopci nové sídlo, též zvané Hrádek. Nejprve Hrádek Veselé, později Komorní. Od 16. století panství patřilo Jaroslavovi ze Šelmberka, nejvyššímu komorníku království, což by dnes bylo něco jako premiér. Hrad byl proto od této doby podle funkce svého majitele nazýván Komorní. V té době se gotický hrad proměnil v renesanční zámek. Renesanční sgrafitová psaníčka jsou jeho ozdobou podnes. Další majitelé z rodu Valdštejnů zámek prodali rodu Metsch-Khevenhüller. Zámek byl za jejich vlády částečně upraven barokně a hlavně u něj vznikla rozlehlá zahrada se skleníkem, míčovnou a grottou (umělou jeskyní) a domem zahradníka. Když byl r. 1945 zámek zestátněn a nastěhovala se do něj armáda, právě zahrada dostala nejvíc zabrat. Po skončení druhé světové války zámek na krátkou dobu obsadily jednotky Rudé armády a poté ho převzala čs. armáda, která v něm zřídila ozdravovnu pro letce. Některé z rekreantů z řad letců RAF potkal později krutý osud v podobě perzekucí ze strany režimu, a to včetně vězení. Sám ředitel ozdravovny byl jako bývalý letec komunistickým režimem obviněn z protistátní činnosti a skončil ve vězení. Rekreanti zde byli školeni i politicky a od 70. let zde dokonce sídlila Vojenská politická škola. Armádě komplex patří dosud. Sídlí zde školicí a vzdělávací středisko ministerstva obrany. Vojáci zde mají zejména jazykovou přípravu před tím, než jsou vysláni na zahraniční mise. Další pamětihodností, za kterou se vyplatí vydat, je loretánská kaple stojící kousek za zámeckou zahradou. Loreto se v Itálii od 15. století stává proslulým poutním místem, kde byla prý z původních kamenů vystavěna Svatá chýše, v níž měla Panna Marie panensky počít z Ducha Svatého. Souběžně se šíří legenda o zázračném přenesení této Sv. chýše ze Svaté země anděly. Loretánské kaple se po vzoru té původní staví po celé Evropě. U nás je nejznámější pražská Loreta. Je zajímavé, že v italštině (Santa Casa) a i v angličtině (Holy House) má P. Marie dům, nikoli chýši. V loretu komorním je pohřbena kněžna Antonie Khevenhüllern-Metsch. Další pamětihodností, za kterou se vyplatí vydat, je loretánská kaple stojící kousek za zámeckou zahradou. Loreto se v Itálii od 15. století stává proslulým poutním místem, kde byla prý z původních kamenů vystavěna Svatá chýše, v níž měla Panna Marie panensky počít z Ducha Svatého. Souběžně se šíří legenda o zázračném přenesení této Sv. chýše ze Svaté země anděly. Loretánské kaple se po vzoru té původní staví po celé Evropě. U nás je nejznámější pražská Loreta. Je zajímavé, že v italštině (Santa Casa) a i v angličtině (Holy House) má P. Marie dům, nikoli chýši. V loretu komorním je pohřbena kněžna Antonie Khevenhüllern-Metsch.>