SOS žáby!

Zachraňme žáby. Bariery v lokalitě Šmejkalka vybudovány.

Co je jarní tah? Jarní tah probíhá od půlky března až do května, kdy se žáby přesouvají ze zimovišť k vodním plochám. Některé druhy zůstávají věrné určitým místům rozmnožování po celé generace a vracejí se na ně každý rok. Pokud ztráty způsobené dopravou na silnici překročí 25%, populace často není schopna se s úbytkem vyrovnat. Překonání silnice je pro obojživelníky obtížné. Vozovku širokou 7 metrů překoná roucha obecná v průměru za 28 minut, skokan štíhlý za 11 minut, ale třeba čolci za 48 minut.
Během jarního tahu urazí obojživelníci často ohromné vzdálenosti. Blatnice odskáče v průměru 500 m, skokan 1200 m a ropucha dokonce 1700 m. Smutné je, když taková žába, která překonala i několikakilometrovou vzdálenost, přijde o život na pár metrech asfaltu.


Na fotce je krásná ropucha, která se již velice těší na jarní tah.
Ropucha obecná (Bufo bufo) dosahuje délky okolo 7 až 15 cm a dožívá se 7 až 10 let. Za očima má jedové žlázy, které v případě ohrožení vylučují dráždivý toxin. Je aktivní především za soumraku a v noci. Kromě období rozmnožování žije samotářským způsobem života.


Jejím úhlavním nepřítelem je člověk, ať už se jedná o auta či zamoření vody jedovatými látkami.
Své zimní úkryty nalézají ropuchy v zemních dírách, pod pařezy, pod listím. Opouští je od poloviny března či začátkem dubna, kdy putují k vodě, aby se mohly spářit. Vrací se do místa svého rodiště. Jak ale nacházejí cestu ke své rodné vodě, je dosud záhadou. Nejsou schopné vidět na větší vzdálenost, mimo to se okolí jejich cesty mohlo značně změnit (stavby, silnice). Ropuchy ale dokáží najít „své“ místo i v případě, že voda byla zasypána. Předpokládá se, že existuje jistá souvislost se zemským magnetismem a měsíčními fázemi. I přes svou věrnost jsou ale schopné rychle osídlit nové vodní zdroje.
Pomocí pokusů bylo zjištěno, že ropucha zpočátku loví vše, i nebezpečné druhy. Teprve časem, díky individuálním zkušenostem, se naučí vyhýbat včelám, vosám apod.



Populace samečků je mnohem početnější. Je jich čtyři- až šestkrát více než samiček, proto se snaží vyhledat si vhodnou partnerku již cestou k vodnímu zdroji. Samci pevně obejmou partnerku v místech za jejíma předníma nohama a nechají se donést na jejích zádech až k vodě. Někteří nezadaní samci se snaží soka ze hřbetu samičky sundat. Přitisknutý samec je odkopává zadníma nohama a vydává obranné zvuky, které jsou v době rozmnožování slyšet téměř neustále. Zní jako „kvoak-kvoak-kvoak“ či „ong-ong-ong“.


Update 2. 4.

Spolek Mnichovickou krajinou vyrobil v místě tahu žab na Šmejkalce (lokalita cca 500 m za odbočkou na Hrusice směrem na Ondřejov u napravo ležícího rybníka) zábrany. Jarní tah, který zrovna začal, je ale velmi silný a bariéry nepokryjí celé teritorium. Včera jsme na silnici napočítali více než 60 přejetých žab. Provoz je silný a řidiči jedou rychle, a to i přes upozorňující nápis ohledně žab na silnici.

Děkujeme všem dobrovolníkům!
Kvak 🐸



Další zajímavé

0 komentářů