Jiří František Holík - zakladatel moderního štěpování ovocných stromů.
Jiří Holík - nar. 1635? v Mnichovicích – zemřel 1707(10)? v Rize?
Jiří Holík se narodil v Mnichovicích, zřejmě okolo roku 1635. Rodina byla původně vyznání podobojí. V záznamech Rychty mnichovické se dochoval zápis z roku 1635 o tom, že kovář Pavel Holík, otec Jiřího, vlastní grunt č.p. 39.
Jiří Holík se narodil nedlouho po zániku českého stavovského státu, kdy po bitvě na Bílé hoře byly české země rekatolizovány a nastalo období habsburského absolutismu.
Jiří vystudoval jezuitské gymnáziu a teologii a filozofii na Karlově univerzitě. Poté se stal profesorem dominikánského kláštera sv. Jiljí v Praze. V letech 1663-1666 působil jako kazatel a inkvizitor v Plzni.
Nesouhlas s inkvizičními metodami a také čtení zabavených protestantských knih zapříčinily, že požádal o přeložení do Litoměřic, odkud se pokusil o útěk do protestantského Saska. Byl však dopaden a vězněn, poté degradován a poslán do kláštera sv. Kříže v Jihlavě, kde následně pracoval jako správce konventního statku. V roce 1666 si vyžádal od převora kláštera povolení k návštěvě rodičů v Mnichovicích. Z Mnichovic ale uprchl do saské Žitavy.
Ve svých 32 letech kromě češtiny uměl pouze latinky. Proto byly jeho začátky v německém exilu těžké. Navíc mu zpočátku protestanští duchovní jako bývalému dominikánovi nedůvěřovali a považovali ho za zvěda. Časem ale obdržel povolení k pobytu v Žitavě a jeho životní poměry se zlepšily. Byl považován za bystrého a obratného kazatele. Ve Wittenbergu vystudoval luterské bohosloví a v roce 1669 se stal pastorem české exulantské obce v Barby u Magdeburku.
Zde založil rodinu, ale neutěšené poměry a spory mezi exulanty ho donutily odejít v roce 1671 do Švédska. Odtud podnikal četné výpravy do Finska a Ruska. Po čtyřech letech se vrátil do Královce (něm. Königsberg), kde dle dochovaného zápisu ze dne 20.7.1678 „Georgius Holyk, Mnichovicensis exulant.“ studoval na univerzitě. Byl autorem několika náboženské spisů (např. Krvavý pláč země české a Papežský karabáč), z nichž řada byla přeložena do němčiny.
Po řadě životních zklamání se začal věnovat zahradnictví, jehož znalost si postupně prohloubil pobytem v různých zemích. Již v Královci vyzkoušel nový způsob šlechtění ovocných stromů – tzv. družení a sedélkování (druhy roubování) a poté štěpení tzv. triangulací. V roce 1681 zakotvil v tehdy švédské Rize, kde se nejprve živil různě (dokonce i krysařením), postupně se ale díky svým zahradnickým dovednostem vypracoval. Založil četné zahrady, a to i daleko za hranicí Rigy.
V roce 1684 vydal Holík svou první publikaci o zahradnictví, v níž popisuje šlechtění ovocných stromů a svůj vynález – roubování družením. O zahradnictví, sadaření, pokojových rostlinách, vinné révě, půdě a chmelu publikoval na 20 knih. Některé byly vydávány opakovaně, a to ještě i v dalším století. Holík zemřel zřejmě v Rize ve věku kolem 70 let.
Jiří František Holík je považován za významného pomologa, zakladatele moderního štěpování ovocných stromů.
Jiří Holík se narodil v Mnichovicích, zřejmě okolo roku 1635. Rodina byla původně vyznání podobojí. V záznamech Rychty mnichovické se dochoval zápis z roku 1635 o tom, že kovář Pavel Holík, otec Jiřího, vlastní grunt č.p. 39.
Jiří Holík se narodil nedlouho po zániku českého stavovského státu, kdy po bitvě na Bílé hoře byly české země rekatolizovány a nastalo období habsburského absolutismu.
Jiří vystudoval jezuitské gymnáziu a teologii a filozofii na Karlově univerzitě. Poté se stal profesorem dominikánského kláštera sv. Jiljí v Praze. V letech 1663-1666 působil jako kazatel a inkvizitor v Plzni.
Nesouhlas s inkvizičními metodami a také čtení zabavených protestantských knih zapříčinily, že požádal o přeložení do Litoměřic, odkud se pokusil o útěk do protestantského Saska. Byl však dopaden a vězněn, poté degradován a poslán do kláštera sv. Kříže v Jihlavě, kde následně pracoval jako správce konventního statku. V roce 1666 si vyžádal od převora kláštera povolení k návštěvě rodičů v Mnichovicích. Z Mnichovic ale uprchl do saské Žitavy.
Ve svých 32 letech kromě češtiny uměl pouze latinky. Proto byly jeho začátky v německém exilu těžké. Navíc mu zpočátku protestanští duchovní jako bývalému dominikánovi nedůvěřovali a považovali ho za zvěda. Časem ale obdržel povolení k pobytu v Žitavě a jeho životní poměry se zlepšily. Byl považován za bystrého a obratného kazatele. Ve Wittenbergu vystudoval luterské bohosloví a v roce 1669 se stal pastorem české exulantské obce v Barby u Magdeburku.
Zde založil rodinu, ale neutěšené poměry a spory mezi exulanty ho donutily odejít v roce 1671 do Švédska. Odtud podnikal četné výpravy do Finska a Ruska. Po čtyřech letech se vrátil do Královce (něm. Königsberg), kde dle dochovaného zápisu ze dne 20.7.1678 „Georgius Holyk, Mnichovicensis exulant.“ studoval na univerzitě. Byl autorem několika náboženské spisů (např. Krvavý pláč země české a Papežský karabáč), z nichž řada byla přeložena do němčiny.
Po řadě životních zklamání se začal věnovat zahradnictví, jehož znalost si postupně prohloubil pobytem v různých zemích. Již v Královci vyzkoušel nový způsob šlechtění ovocných stromů – tzv. družení a sedélkování (druhy roubování) a poté štěpení tzv. triangulací. V roce 1681 zakotvil v tehdy švédské Rize, kde se nejprve živil různě (dokonce i krysařením), postupně se ale díky svým zahradnickým dovednostem vypracoval. Založil četné zahrady, a to i daleko za hranicí Rigy.
V roce 1684 vydal Holík svou první publikaci o zahradnictví, v níž popisuje šlechtění ovocných stromů a svůj vynález – roubování družením. O zahradnictví, sadaření, pokojových rostlinách, vinné révě, půdě a chmelu publikoval na 20 knih. Některé byly vydávány opakovaně, a to ještě i v dalším století. Holík zemřel zřejmě v Rize ve věku kolem 70 let.
Jiří František Holík je považován za významného pomologa, zakladatele moderního štěpování ovocných stromů.
0 komentářů