Cesta do pravěku. Voda hučí v Bučinách.

Voděradské bučiny jsou rozsáhlé. A krásné. Těžko lze doporučit jedno místo, prostě je to tady hezké všude. Nejbližší stezka k Mnichovicím se vine podél Zvánovického potoka (po zelené značce). V přítmí hustého zdravého lesa potůček meandruje a občas utvoří mokřinu, kde teď na jaře krásně kvetou blatouchy.

Směrem ke Zvánovicím se z idylického potůčku najednou stává velkolepá kamenná řeka. Dobrodružnější povahy opouští stezku a dál se pohybují skoky z kamene na kámen. Před hotelem Legner, který leží skryt kousek od silnice, navíc kameny nabývají na geometričnosti a jsou z nich téměř kruhy. Prý se zde ve středověku vyráběly mlýnské kameny. Já osobně mám ráda jeden z kamenů, který ční nad potokem. Je to místní Preikestolen (kazatelna) – viz známá skála nacházející se v Norsku. Hotel Legner má otevřené okénko. Pivo, polívka nebo párek se dají zkonzumovat u stolů rozesetých na louce před ním. A potom se znovu můžete zanořit do podivuhodného světa, v němž se uchovala původní krajina, která se tady před kultivací lesů na hospodářské účely, kdysi rozkládala vůkol.